Historie Friesových bud a penzionu Andula

S rozvojem cestovního ruchu ve 2. čtvrtině 19. stol. se budaři podél hlavních turistických tras věnovali vedle hospodaření i novým formám obživy jako horští nosiči a průvodci a svá obydlí přizpůsobovali pro poskytování pohostinství turistům. Prodávalo se zde mléko, sýry, káva a destiláty.

Friesovy boudy ležely dlouho stranou turistických tras. Vyhýbala se jim jedna z nejstarších cest – Slezská cesta (Lahrbusch), která vedle přes Jilemnici, Vrchlabí, Strážné a Lahrovy boudy na Výrovku, odtud sedlem mezi Studniční a Luční horou kolem Luční a Hamplovy boudy do Slezska. To prý také byla obvyklá pašerácká stezka. Teprve po dobudování lanovky na Pláň se i Friesovy boudy staly turisticky navštěvovaným střediskem. Na těchto turistických trasách najdete i další velmi známé krkonošské boudy a horské chaty Krkonoše.

Život horalů nebyl ani v první polovině 20. stol. zdaleka snadný. Každá horská bouda Krkonoše byla tehdy bez elektrického proudu, který zde ještě nebyl zaveden. Svítilo se proto převážně petrolejkami a svíčkami. To také někdy vedlo k požárům, ale jejich nejčetnější příčinou byl úder blesku nebo vadný komín. Chléb si většinou pekli sami doma v každém stavení, obvykle tak 1 za 14 dní. Zelenině ani ovoci se v těchto nadmořských výškách nedařilo, nejvýše rostly třesně u Husích bud a jablka až od Strážného níže. Ze zeleniny jedli nejvíce mrkve a ředkvičky, které kupovali ve Vrchlabí. Stejně tak zelí, které nakládali a sloužilo jim celý rok jako zdroj vitamínů.

Prasata nechovali, protože pro ně neměli krmení. Nářadí kupovali a nechávali si opravovat ve Vrchlabí, na horách žádný kovář nebyl. Pošťák chodil s poštou pravidelně každý den a nosil také noviny. Zdrojem informací bývalo pro horské boudy Krkonoše také rádio na baterky, které měli ve škole na Rennerovkách a v četných hospodách (hospodu měly Friesovky, Lahrovky, Klínovky, Dvorská bouda a Strážné).

Lékařská péče nebyla lidem příliš dostupná a byla velice drahá. Praktický lékař a zubař byli až ve Vrchlabí, když ve vážném případě pro lékaře došli, bylo už většinou pozdě. Začátkem třicátých let se značně rozmohl cizinecký ruch a stal se pro většinu obyvatel hor dobrým vedlejším příjmem. Jezdili sem turisté jak z Čech, tak i z Německa. Turistika byla nejčastějším důvodem kontaktů s českým obyvatelstvem, protože zde Češi do konce války prakticky nežili, pouze ve Vrchlabí, kde také byla česká škola.

Andula - Dům číslo 91 (96)

Po mnoha změnách majitelů stavení v roce 1910 vyhořelo a získal ho Dr. Pelzer z Vrchlabí. Ten ho prodal Josefu Rennerovi (Bäck-Seffa), který ale v roce 1912 zemřel. Ovdovělá Regina Rennerová vedla dál hospodářství a po první světové válce ho přenechala své dceři Anně. Když ta získala v roce 1926 se svým mužem pekařství v horním Vrchlabí, převzal hospodářství Wenzel Renner, syn Enthalerů. Byly to čtyři hektary luk, pět krav a jalovic. Od té doby se to tu nazývalo „ u Bäck-Seffa-Wenzlů“. Wenzel Renner, stejně jako jeho bratr, padl na východní frontě. Jeho paní byla se svými třemi dětmi v roce 1945 vystěhována do východní zóny.

Dnes se můžete v nově zrekonstruované chatě ubytovat a ochutnat místní pivo z minipivovaru.